V zahraničí běžná a dávno zpracovaná věc, v ČR pole neorané…
Není třeba si dělat iluze, že takovéto problémy v zahraničních klubech kdysi neměli také. Měli, museli to řešit a to docela radikálně – programem “CHILD PROTECTION POLICY and PROCEDURES”. Tento program skutečně funguje, stát na něj dohlíží, v klubech jsou určení lidé, kteří za výchovu dětí zodpovídají, kluby pravidelně navštěvují lektoři, kteří zodpovědné lidi školí.
A tak to má být, správně vychované děti jsou budoucností letišť stejně jako každého jiného oboru. Na některých zahraničních letištích jdou dokonce ještě dále a ze své vlastní iniciativy mají vypracované seznamy lidí, kteří s dětmi na letišti smějí pracovat. Podle jakého klíče jsou tyto seznamy vypracovány, si lze velice rychle domyslet za použití logiky.
Vra´tme se však do ČR, kde děti vychovávali svazarmovci a ještě často vychovávají postvazarmovci. Přispívá na to Min školství, které však nějaké výsledky, nebo spíše následky výchovy už nezajímá a to ani v tak křiklavých případech, kdy tyto “děti” čerpají dotace dosáhly důchodového věku. Realita výchovy na některých letištích je popsána úvodu článku, je nelichotivá. Tento zásadní problém bude potřeba v blízké budoucnosti s MŠMT otevřeně řešit.
Kdo má zájem se o této problematice dozvědět více, stačí kliknout zde http://www.glide.co.uk/downloads/BGA_child_protection_policy.pdf
Posted in Slovo úvodem:
V následujících kapitolách této nově vznikající metodiky najdete sérii návodů a postupů, Nedílnou součástí této metodiku jsou krátké filmy, kde jsou vysvětleny postupy, které se těžko popisují slovem. Na rozdíl od zastaralých, často i padesátiletých metodik z dob Svazarmu, podle kterých se učí dodnes, je tato metodika postavena na nejmodernějších poznatcích získaných v průběhu výcviku vojenských i civilních pilotů. Je nutno hned v úvodu upozornit, že některé pokročilejší techniky nelze publikovat na veřejnosti, protože k jejich výuce je potřeba vyškolený personál, nebo speciální techniku. Pokusy v domácím prostředí jsou nežádoucí, lze téměř s jistotou říci, že dítě, které by se o ně bude pokoušet bez odborného vedení, si přivodí zranění. Pokud budete mít v budoucnosti pocit, že některá kapitola byla vynechána, je to právě z důvodu bezpečnosti.
Co je cílem tohoto snažení?
Získat děti připravené na leteckou akrobacii v okamžiku ukončení povinné školní docházky, děti připravené po fyzické duševní a duchovní stránce, děti, které mají za sebou několik závodů v dětské letecké akrobacii.
Morální zásady výchovy dětí k letecké akrobacii pro instruktory dětské letecké akrobacie:
- nikdy neučte dítě to, co sami neumíte
- nikdy neučte dítě vyšším akrobatickým prvkům, pokud nemáte trenérské vzdělání
- nikdy neučte dítě, které samo nechce – tedy i takové které rodiče nutí. Odhalit pravdu v takových případech je velice snadné.
Buďte si vždy vědomi faktu, že je velice jednoduché dítěti zdraví poškodit, ale velmi těžké vrátit zdraví dítěte na jeho původní úroveň. Uvědomte si, že poškozením zdraví dítěte zároveň velice citelně poškodíte také jméno české letecké akrobacie. Nejste li si stoprocentně jisti, že dítě požadovaný cvik zvládne, nebo že dokážete dítěti v jakékoliv fázi cviku poskytnout vedení, podporu a pomoc tak, aby nedošlo k jeho zranění, raději od cviku upusťte!
Desatero pro výcvik akrobata
1. Běh na 1km 6 minut
2. Suzukiho strečing – předvést
3. Energetická cvičení – 3 cviky
4. Cvičení rovnováhy – míč židle jednokolo stoj na hlavě 30 sec
5. Kotrmelce/salta s počítáním
6. Trampolína salto vpřed a vzad
7. Znalost Arestiho znaků
8. Paměťové testy
9. Imaginace s tužkou/letadlem
10. Sestava sportsman ve čtverci 23×23 kroků
Výměnné pobyty leteckého dorostu AIR CADET EXCHANGE 2011 ve Velké Británii.
V minulém roce byla započata spolupráce mezi sdružením START – 7. odb. Svazu Letců ČR a mezinárodní asociací leteckých kadetů IACE spočívající ve výměně leteckých kadetů. V letošním roce tato spolupráce pokračovala první výměnou leteckých kadetů ze zemí IACE a Českou republikou. Čeští kadeti jeli do Anglie a do Čech přijeli letečtí kadeti z USA, GB a Hong Kongu.
Níže přinášíme ukázku z reportáže Dalibora Daříčka, který se této akce v Anglii zúčastnil. Na zabezpečení akce se podílel i Letňansko-Kbelský letecký region, o.s.
Více o průběhu výměnných pobytů najdete zde http://www.lkforum.cz/?p=1871
Po dlouhém hledání cesty, jakou bychom zajistili výcvik akrobatickým dětem, jsme došli k jednoznačnému závěru: Letiště v ČR v této chvíli nejsou partnery k jednání v této věci.
Situace na letištích je v této chvíli silně turbulentní- samozřejmě mluvíme o klubovnách a náčelníkárnách. Některá letiště se již dokázala zbavit shnilého svazarmovského ocasu, jiná se na něm ještě zkouší povozit. Než se tato situace uklidní a většina letišť bude schopna normální spolupráce, nezbývá nám, než začít budovat strukturu z toho, co je jasné, hmatatelné, organizované a má nějakou čitatelnou historii. Letiště to tedy nejsou, ale jsou to tamní instruktoři.
Co z toho plyne? Jednoduchý závěr: V budoucnosti svoje žáky budeme posílat za instruktory. Nezajímá nás kde vezmou letadlo pro výcvik, jakého aeroklubu jsou členy. Zajímá nás však následující:
Seniorita
Dobrý pilot starý pilot. Stará a jednoduchá letecká pravda. Pravda potvrzující, že daný instruktor něco již na letištích zažil a může žákům předat svoje zkušenosti.
Počet vyškolených lidí
Počet vyškolených lidí může soutěžit se senioritou. I mladý aktivní instruktor na nějž jsou jen pozitivní reporty může staršímu konkurovat.
Feedback
Počet plusů, aneb spokojených lidí po výcviku. To má hodnotu, to se počítá.
Nálet hodin a typy
Vysoce polemická hodnota, moc toho o schopnostech pilota neřekne. Bereme ji pouze jako orientační.
Jak to bude probíhat? Velice jednoduše. Od instruktorů kteří se na Startegii CZAA chtějí podílet chceme jen jedinou webstránku. Na stránce pak fotografii, věk, počet vycvičených lidí, typy na kterých cvičí. A samozřejmě ceny, za které poskytuje výcvik. To je vše. Tuto stránku následně přidáme do naší databáze a budeme za ním posílat naše žáky. Kde si instruktor zajistí letadlo a za jakou cenu, je zcela jeho problém. Nás zajímá připravenost, bezpečnost, pojistky a všechny doklady v pořádku. Případnými problémy se zajišťováním letadel se budeme zabývat až v okamžiku, kdy tyto problémy nastanou.
Vzdělání instruktorů
Anglicky mluvící instruktory se kterými budeme mít několik dobrých zkušeností, pozveme na instruktorský výcvik do UK. Jak známo, jsou tam trochu jiná pravidla, je potřeba přeškolení. Naší snahou je mít co nejvíce instruktorů s co nejvíce kvalifikacemi.
Sumasumárum: Instruktoři kteří se chcete zúčastnit, udělejte stránku a zašlete link. Pokud nemáte možnost hostingu, zajistíme Vám zveřejnění Vaší stránky v doméně CZAA.
Tags: Konečně na letiště. Sice jsme se nemohli tak dlouho ráno flákat jako včera, ale komu by to taky vadilo, když se jde plachtit. Ovšem první pohled z okna pokoje už tak optimistický nebyl: mraky, místy mrholilo. Náš program naštěstí ale ohrožen nebyl, nutno však říct, že včera bylo počasí mnohem lepší. Včera svítilo slunko a kolem dvanácté první kumuly na obloze. Nevadí, létání v horším počasí má taky něco do sebe. Náš cíl byla Central Gliding School RAF Syerston. Zde nás čekalo další vřelé uvítání a seznámení s všeobecnými zásadami na letišti, s použitím padáku a odborné komunikaci mezi mnou a mým instruktorem. Zhlédli jsme instruktážní video, jenž obsahovalo tyto informace ještě jednou a byli jsme zváženi. Pak už jenom prohlídka hangáru, zde ovšem toho zas tak moc k vidění nebylo: kluzák Grob G103, motorový kluzák Grob G109. Tyto dva typy byly hlavní výcvikové mašiny, na kterých se učí kadeti létat. Co však skutečně stálo za koukání byl Pitss – malý speciální akrobatický dvouplošník.
Pak jsme nasedli do minibusu a vydali se na druhou stranu letiště, přímo na místo startu. Měli zde již přistavený karavan (pojízdný přívěs s místem na sezení a hlavně s informační službou pro letiště), na druhém konci letiště byl již nachystaný pětibubnový naviják, lana natažené, stačilo jenom vyčkat na pořadí. Systém navijákových startů byl trochu odlišný od našeho. U křídla byl pouze jeden pomocník, pokyn k napínání a startu dával pilot rukou pomocníkovi u křídla, ten pak dál informační službě v karavanu a po vysílačce na naviják, celé napínání lana a přechod do rozjezdu byl mnohem plynulejší, než jsem zvyklý, po vypnutí lana nenásledovala žádná kontrola.
Byli si jisti, že lano je vypnuté a odcházeli jsme hned do prostoru chytat bublinky termiky. Zajímalo by mě, jestli cvičí nouzové postupy přistání s visícím lanem. Jinak byl ale plachtařský provoz velmi podobnému tomu našemu aeroklubáckému, jen zase o nějakou úroveň výš.
I přes špatné počasí (Obloha pokryta 8/8 mraky se vytvořili slabé stoupáky. Ty byly ale v kombinaci s větrem a tak mohutným érem jakým Grob je nevyužitelné a tak jsem si pouze prodloužil pobyt ve vzduchu o pár minut. Každý z nás absolvoval dva starty navijákem, jeden aerovlekem a jeden třicetiminutový let motorovým kluzákem. Start aerovlekem se již nijak nelišil, stoupali jsme do 3500 feet,udělali úkony před akrobacií a už to šlo. Přemet pár souvratů, ostré zatáčky a hned byla výška pryč. Let motorovým kluzákem byl taky hezký, ale v porovnání s plachtěním mnohem větší nuda. Hlavně anglická krajina je hodně jednotvárná. Všude kam jsem dohlédl, byla pouze rovina, bez kopců, bez lesů. Pouze pole, města a vesničky. Zase to má výhodu při nouzácích.
Z letiště rychle spěchat na základnu, převléct do formálního oblečení, vzít upomínkové předměty a vyrazit na formální večeři RAF Cranwell, College Hall. Na začátku jsme odevzdali své dárky, vzali drink od číšníka a bavili se mezi sebou, vedli konverzace na různá témata. V šest hodin začala večeře. Byli jsme uvedeni do opravdu formálně vystrojené jídelny: zatemněná okna, královsky nachystané stoly, svíčky na stolech a všude kolem velmi formální atmosféra. V čele stolů uspořádaných do U seděla samozřejmě paní Barbara Cooper. Jako předkrm byl servírován salát z pomerančů, hroznového vína a mandarinek. Hlavní chod bylo kuře se žampiónovou omáčkou s brambory a na závěr vynikající čokoládový moučník. Po večeři následovalo předávání certifikátů jednotlivým účastníkům a prezentace zemí. Bohužel za Českou republiku jsem neměl žádný speciální dárek a tak jsem pouze velmi vřele poděkoval při přejímání certifikátu a později vysvětlil, co v angličtině znamená text našeho českého certifikátu. Poté jsme se odebrali do místního baru, kde pokračovala volná zábava. Většinou se sestávala z děkovných rozhovorů ale také s dělání mnoha společných fotek. Na konci tohoto večera jsem byl velmi rád, že se nesplnila ani jedna z mých včerejších obav o trapasu či obav o mojí angličtině. Moje včerejší obavy byly opravdu zbytečné. Pořádně jsme si tento večer užili jako každý jiný, až nato že v mnohem honosnější společnosti a s mnohem honosnějšími lidmi. Bohužel už se taky sem tam objevil stín smutku a obav z blížícího se odjezdu domů.
